Letecký snímek  Obec Malý Beranov
Kraj Vysočina, Česká republika
Obecní úřad, Malý Beranov 36, 586 03 Jihlava,
telefon/fax: (+420) 567 218 702

E-mail: maly.beranov@quick.cz

Aktuality v obci   Rudý Bod    Obec Malý Beranov   Rudý Bod    Obecní úřad   Rudý Bod    Mapa   Rudý Bod    Odkazy


Úvodní stránka
Aktuality v obci
Obecní úřad
Starší historie
Nedávná historie
Dopravní spojení
Kultura a sport
Fotogalerie
Úřední deska
Výběrová řízení

Nedávná historie

Malý Beranov za prvé republiky

V prvé republice bylo v Malém Beranově několik drobných obchodů, hospoda a jedna trafika. V obci byly dva řezníci, pekař, krejčí, dva holiči, mechanik, kolář, truhláři, dva ševci a další řemesníci. Tento relativně vysoký počet živnostníků se uživil díky textilní továrně, neboť více než jeden tisíc dělníků docházejících pěšky ze širokého okolí, představoval významnou kupní sílu. Hospodaření obce tvrdě zasáhla velká krize třicátých let, při níž textilka prudce omezila výrobu.
Děti chodily do obecné školy do Helenína, která byla do konce r. 1918 německá, nebo do Velkého Beranova. Odborné školy byly v nedaleké Jihlavě.
Po prvé světové válce měl Malý Beranov zavedenu elektrickou energii. Byl však bez vodovodu, někteří občané chodili pro vodu k veřejným studním až 150 m vzdáleným. Dešťové vody, splašky, přepady z otevřených hnojišt a venkovních záchodových jímek byly vedeny do trativodů, případně odtékaly po prašných, dešti vymletých komunikacích.
Osada Malý Beranov byla součástí obce Velký Beranov. Pokusy o osamostatnění Malého Beranova se dály již v době první republiky, a to s podporou majitelů textilky. Textilní továrna byla totiž plátcem značné obecní daně, tu však velkoberanovští radní nepoužívali ku prospěchu Malého Beranova. Veškeré větší investice v obci, zvláště mosty, silnice k továrně a cesty pro pěší, které propojovaly osadu s okolím a sloužily dělníkům chodícím do práce, udržovala továrna na své náklady, zčásti jako součást obecní daně.

Poválečná historie

V době prvé republiky byl Malý Beranov převážně českou osadou. Několik německých a židovských rodin bylo zaměstnáno převážně v Löwově továrně. Po 15. březnu 1939 se většina německých rodin a část českých úředníků přihlásila k říšskému občanství. Mladí muži z těchto rodin skončili u na východní frontě. Židovské rodiny se staly až na výjimky obětmi holocaustu. Další občané obce věznění většinou za poslouchání cizího rozhlasu, či za obcházení válečného přídělového hospodářství, přežili.
Koncem války byl vyhozen (10.4.1945) do vzduchu železniční most mezi Malým Beranovem a Helenínem. Spolu s ním vyletěl do vzduchu i vojenský vlak, jedoucí na frontu pod Brno. Most se otočil kolem podélné osy směrem k Henčovu a část vagónů se nahrnula do řeky a pod násep.
Po osvobození bylo v obci několik drobných obchodů, stejných jako před válkou. Po únoru 1948 byla většina živností a obchodů zrušena, nebo je převzala Jednota.
V roce 1948 akční výbor Národní fronty zabral Kulturní dům. Akční výbor tento dům předal v roce 1950 do užívání MNV Velký Beranov. Později byl předán továrně Partex, která jej počátkem 70. let předala obci následná generální oprava byla provedena převážně svépomocí.
V roce 1948 byla rozhodnutím státu zrušena i Kostelní jednota a tělocvičný spolek Orel, který dům využíval. Křížek, původně umístěný naproti hostinci vedle obecní zvonice byl přemístěn ke kostelu při rozšiřování návsi v r. 1964. Při jeho opětném svěcení byla uskutečněna oslava 25 let od vysvěcení kostela. V r. 1968 byla provedena oprava fasády kostela a okapů. V r. 1981 byl kostel vymalován a přebudován prostor obětního oltáře. V r. 1989 se konala církevní oslava 50. výročí vysvěcení kostela. Činnost spolku Kostelní jednoty byla obnovena v r. 1990 a spolek požádal o navrácení zabaveného majetku.
Podle statistik byla ve čtyřicátých letech dvakrát padesátiletá a několikrát dvacetiletá voda. Ledovou bariéru na jezu u továrny v r. 1947 trhavinami vyhodili do vzduch vojáci. Ledové kry poté zničily dřevěný most pod vsí U kamenného mlýna. Problémy osady zvýraznila silná bouře se smrští v r. 1947, která pokácela značnou část mohutných, více než stoletých smrků v protější stráni a poškodila několik střech. Silný příval vod hluboce vymlel nedlážděné vozovky a náves.
Samostatnou obcí se stal Malý Beranov v květnu r. 1954. Nemalou měrou se o to zasloužil občan Malého Beranova Karel Holub, v té tobě předseda ONV. Při vzniku měl Malý Beranov 483 obyvatel, kteří žili v 80 domech. Většina obyvatel byla zaměstnána v místní textilní továrně. Pět rodin se zabývalo zemědělstvím na méně než 40 ha orné půdy. Celkový katastr obce měřil necelých 100 ha, lesů bylo 21 ha. V obci byly tři obchody Jednoty. Prvým předsedou MNV se stal Miloslav Musil. Svépomocí občanů bylo ihned zahájeno budování kanalizace a úprava návsi. Družstvo občanů vedených Fr. Šanderou vybudovalo samospádový vodovod pro střední část obce. Rýha pro vodovod, místy hluboká více než 5 m se kopala a ve skále lámala ručně. Po problémech se založením JZD byla podpora dalšího budování obce nízká. Přesto se pokračovalo s výstavbou kanalizace.
V r. 1960 došlo ke sloučení s Kosovem do jedné obce (přibylo 65 občanů, většinou zemědělců), předsedou MNV se stal Alois Zinek. Placeným tajemníkem byl Karel Streichsbier. Od r. 1961 byla spojena okolní JZD pod velkoberanovskou střechou. V roce 1963 se otvíraly hlavní nově vyasfaltované vozovky. Po volbách v r. 1964 se stal neplaceným předsedou MNV Karel Holub. V r. 1965 byl koupen dům, který byl postupně přestavěn na MNV s knihovnou, zasedací síní, klubovnou mládeže a Svazu žen. V r. 1967 vybudováno hřiště pro děti, které v zimě stále slouží i jako kluziště.
Třetina domácností obce bydlela v nekvalitních bytech z většiny předaných obci textilkou. Řešením bytového problému byla svépomocná výstavba rodinných domků a postupná přestavba nevyhovujících bytů. Ta se však nedala uskutečnit bez dostatku kvalitní pitné vody. Nový vodovod byl vybudován v letech 1968 a 1969. Textilka Partex spolu s družstvem Rozkvět zahájili bytovek. V druhé polovině 70. let zahájená výstavba dvou panelových dvoupodlažních domů s 24 malometrážními byty byla označovaná za sociální výstavbu. Schválený územní plán předpokládal další výstavbu řadových domků a dvojdomků. Proto byl celý Malý Beranov koncem 70. let napojen na jihlavskou síť rozvodu pitné vody.
Pro zlepšení televizního příjmu byl koncem 70. let vybudován převaděč, avšak jen s jedním programem. V současnosti po dlouhých peripetiích fungují tři programy.
Dopravní spojení do Jihlavy bylo po starém dřevěném mostě v Novém Stavení. Ten byl koncem šedesátých let odstaven mimo automobilový provoz. Střídavá doprava do obce řízená semafory byla řešena přes Hulovou, po levém břehu řeky. Autobusy meziměstské dopravy zajížděly po pravém břehu až k mostu u Partexu. Na nový most se pak čekalo do r. 1991.
Od 1.4.1980 byl Malý Beranov proti vůli většiny občanů, součástí Jihlavy. Po listopadu 1989 se obec opět, z vůle občanů, osamostatnila.
K 1.1.2001 byl katastr stále 100 ha. Obec měla 124 domů se 214 byty a 542 trvale hlášenými obyvateli. Na přelomu století byl v obci přebudován vodovod, opravena a znovu vybudována část kanalizace, zesílen přívod elektrické energie, do obce zaveden plyn a opravena většina vozovek.
Do nového tisíciletí vstupuje obec zcela přebudovaná oproti stavu před padesáti lety.

Přírodní podmínky a životní prostředí

Malý Beranov rostl postupně na plochém jesepu (vnitřní straně meandru), který v kaňonovitém údolí řeky Jihlavy umožňoval snadnější přístup k řece z okolní náhorní roviny. Hladina řeky v Malém Beranově je v nadmořské výšce okolo 460 m, drobné vrcholy na okolní náhorní rovině přesahují 550 m. Vlastní údolí je mrazovou kotlinou, v níž se za bezvětří a za jasných nocí hromadí až o několik stupňů chladnější vzduch. Malý Beranov je v dešťovém stínu zalesněných vrcholů západně od Jihlavy a průměrné roční srážky jsou o 100 -300 mm nižší než v okolí.
Dnešní kulturní krajina je v okolí Malého Beranova produktem intenzivního zemědělství na rovinaté části území a úmyslné výsadby smrkových, vzácněji borových monokultur na údolních svazích. Bez zásahů člověka by zde rostl prales (tajga), který tu ostatně rostl od konce poslední doby ledové až do objevu stříbrných rud. Na jižních svazích převládaly různé doubravy s lípou, břízou, klenem a jilmem, na skalnatých svazích s borovicí a lískou. Na severních svazích rostly bučiny s klenem a jedlí, na vlhkých místech s hojnou olší, střemchou a jasanem.
Původní lesní společenstva byla ve středověku samovolně nahrazena zvláště klenem, břízou, lípou, lískou a olší. Smrky a borovice byly vysazovány až od druhé poloviny 18. století na strmých údolních svazích. Staré mohutné smrky rostou ještě dnes, spolu se staletými kleny a s olšemi v údolí potoka pod kosovskými rybníčky. Na plochých svazích převážně smrkové monokultury nahrazovaly plochy svažitých polí a úhorů až koncem 19. století. Od té doby přibylo v katastru obce, téměř 10 ha monokultur jehličňanů. Navíc přibylo množství stromů na zahradách a veřejných prostranstvích, které byly ještě ve dvacátých letech prakticky bez stromů.
V posledním půlstoletí smrkové monokultury na strmých svazích údolí Jihlavy ustupují náletovým dřevinám. V křovinném patru se šíří střemcha a ranná živě červeně kvetoucí růže (Rosa pendulina). V bylinném patru lze nyní nalézt i vzácnější liliovité druhy, v půlce minulého století zde velmi vzácné - drobný žlutý křivatec, pstroček dvoulistý, kokoříky a dokonce i lilii zlatohlavou. Zavezením luk pod vsí skládkou byla však zničena lokalita ocúnů. Vlhké svahy s kamenitou půdou ovládla fialově kvetoucí a stříbřité lusky nesoucí měsíčnice. Kopřivy se přestěhovaly na meze na horním okraji svahů.
Čistota ovzduší je ovlivňována při západních až severních větrech hlavně emisemi z Jihlavy. V kaňonovitém údolí Jihlavy vznikají pravidelně za méně větrných dnů v průběhu celého roku lokální inverzní situace, zvláště ve večerních hodinách. Při používání hnědého uhlí v topeništích patřilo ovzduší v Malém Beranově k nejvíce znečištěným v okrese. Po přechodu obce a textilky na plynové a elektrické topení množství škodlivin v ovzduší kleslo. Místo kysličníků síry, popelovin a dehtových látek však nastupují kysličníky dusíku a výfukové plyny z rostoucí osobní dopravy v obci. Tyto exhalace za jarních ranních mrazíků poškozují mladé jehličí.

(Čerpáno z práce Milana Holuba)